Požehnání

„Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení.“ Bible, Přísloví 18,22

Jééé, to je krásný verš! Moje srdce se raduje. Pak ale převezme slovo můj pragmatický mozek a radost je fuč… Proč?

Protože se tu přece píše, že kdo našel ženu, tak možná jednou najde dobro. A pak někdy v budoucnu možná dojde zalíbení (v jiných překladech laskavost, láska, souhlas) u Hospodina.

Srdce pláče. „Vždyť tak to není! Je tu minulý čas (např. v AMP přítomný). Proč přemýšlím, kdy to nastane? Už se to stalo a stále to trvá, ne? To bys ty, mozku analytický, měl vědět líp než já!“

Milé ženy, odložme na chvíli mozek a věřme srdci. Má pravdu. Pokud v Bibli stojí, že se něco stalo, stalo se to (v minulosti). Nemusíme a nesmíme čekat, až to nastane. To je čekání na Godota. Zbytečná ztráta času… Místo abychom žili v požehnané přítomnosti, hledáme, jak nalézt budoucnost. A tím se okrádáme.

Sama vím, kolikrát se v Bibli zastavím nad verši plnými požehnání a říkám si: „Kéž by se to stalo!“ Často a velmi snadno přehlédnu, že nejsou o budoucnosti, ale že jsou o přítomnosti.

Nečekejme, až se staneme „dobrem“ pro své muže. My jím jsme už nyní!