„Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy.“ 2. list Timoteovi 1,2
Tento blog jsem začala psát s tím, že bych ráda sobě i ostatním přiblížila, jaké nás stvořil Hospodin. Jednou důležitou vlastností, která nám byla dána je to, že nemáme ducha strachu. Co to znamená? Čeho se můžeme bát?
Čehokoli. Pavouků, výšek, nemocí, co si o nám pomyslí ostatní, že se staneme obětí teroristického útoku, že si nevezmeme toho pravého, že se mineme cíle, že nenajdeme práci, že nebudeme moc otěhotnět, že moc přibereme, že si zlomíme nohu…
Kvůli jednomu strachu nebudeme cestovat, kvůli druhému se nepůjdeme projít ani do parku, kvůli třetímu si nedáme naši oblíbenou zmrzlinu. Další strach nám zabrání psát blog, jiný zase číst zprávy, radovat se, hledat novou práci… Strach nás paralyzuje. Ovládá. A my to často ani nevíme.
Bůh ale nechce, abychom se bály. Touží po tom, abychom si užívaly života. S rozvahou, ale beze strachu. Sama Bible mluví o dvou druzích strachu, jeden je nám k užitku (bázeň před Hospodinem), druhý nás ničí, zotročuje.
Ježíš přišel, aby nám připomněl Otcovu lásku, aby nás z našich strachů vysvobodil. Jsme vyzývány k tomu, abychom VŠECHNY své starosti (strachy) složily u našeho nebeského Otce (1Petr 5,7; Iz 53). On se o nás stará. A my jsme svobodné.
Být Boží ženou 
Zanechat odpověď