Bible, Genesis 24,36
A Sára, žena mého pána, ač velmi stará, porodila mému pánu syna. Jemu dá všechno, co má.
Fascinující. Naprosto fascinující.
Abrahamův služebník došel na místo určení a vypráví, co ho tam přivádí. Mohl to jistě říct krátce, mohl vynechat spoustu detailů. Ale on ne. On se dělí s ostatními o radost svého pána, která byla i jeho radostí. Nenechává si ji pro sebe.
Ten detail, že Sára byla stará, byl v kontextu poslání docela zanedbatelný. Ale jak můžeme zanedbat a vynechat to, jak mocně nám Hospodin žehná? Jak mají lidé v mém okolí vědět, že mi Bůh žehná, když to budu zamlčovat, když na to neupozorním?
Klasika. Dvě malé děti, jeden příjem a rodičák od státu. Výdaje neklesají, spíš naopak. A přesto každý měsíc vyjdeme. Jak to? Proč? Protože jsme tak dobří? Protože si všechno spočítáme? Protože šetříme, kde se dá? Ne. Protože Bůh nás zaopatřuje. Stará se o nás. On nám dává, co potřebujeme. A já o tom tak mám mluvit. Mám sdílet svou radost z Boží moci se svým okolím. Tak jako to činil Abrahamův služebník.
O jakou radost z Boží moci se máš s ostatními dělit ty?
Být Boží ženou 
Zanechat odpověď