To pole koupil Abraham od Chetejců. Tam byl pochován Abraham i jeho žena Sára.
Bible, Genesis 25,10
Tam byl pochován… Pochován. To slovo v tomto kontextu dnes moc slyšet nechceme, co? A ono se ani slovo pochovat ve smyslu pohřbít už moc nepoužívá. Nebo já jsem se s tím již dlouho nesetkala… A přitom je to tak krásné.
Jednou z prvních věcí, kterou zažije dítě, když se narodí, je to, že ho pochová jeho maminka, jeho tatínek. To je přece něco nádherného. Jak pro dítě, tak pro rodiče. A když člověk zemře, tak je to (věřil-li v Boha) také krásná věc. Už sice není tady na zemi, ale už je v nebi, chován v náruči svého nebeského Otce.
Sára i Abraham tedy došli svého cíle a byli pochováni. Odevzdáni tomu, který je po velkou část života vedl a kterému věřili.
Kéž i my dojdeme svého cíle tady na zemi a můžeme být pochováni svým nebeským Otcem.
Být Boží ženou 
Dnes, kdy čtu tvé zamyšlení, Aničko, zemřel náš soused, kterého jsme měli moc rádi. Tvé slovo je pro mě v této situaci hodně oslovující.
To se mi líbíTo se mi líbí