Jestliže přišel sám, odejde sám, měl-li ženu, odejde jeho žena s ním.
Bible, Exodus 21,3
Odejde s ním.
Odejde.
To slovo mnou rezonuje. Naslouchám jeho zvuku a hledám, co mi tím chce Hospodin říci. Již několik dní. Právě jsou velikonoční svátky. Veliká noc, kdy si připomínáme, co pro nás učinil Boží syn, Ježíš Kristus. Připomínka činu, který nás vytrhl z otroctví hříchu. On svůj díl učinil, ale co já?
Hospodin vyvedl Izrael z Egypta, z domu otroctví. Ježíš vyvedl z otroctví všechny, kdo se k němu utíkají. Utíkám i já?
Odpověď se mi nelíbí. Zní totiž: „Jak kdy“.
Kolikrát vím, co mám dělat, k čemu mě Hospodin volá a vyzývá. Z čeho mě chce vysvobodit. Z čeho mám odejít. A mně se nechce. Je to pohodlné neměnit zvyky. Je to příjemnější a lehčí zase sáhnout po telefonu a jen tak scrollovat… Je to snazší a jednodušší. Ale není to cesta z otroctví.
Kudy tedy ta cesta vede? Pro mě vede čtením Písma (pěkně polohlasem nebo nahlas, ať ho slyším), modlitbou, modlitbou v jazycích a vyznáváním přijatých slov.
Kudy vedy tvá cesta z otroctví? A jdeš po ní?
Být Boží ženou 
Ta cesta je úzká pěšina a není snadné po ní jít. Však ap. Pavel říká: Ř 7,22-25
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Ř 7,22-25: Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; 23 když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. 24 Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? 25 Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! – A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba