Když má žena výtok, totiž svůj pravidelný krvavý výtok, bude v období svého krvácení nečistá sedm dní. Každý, kdo by se jí dotkl, bude nečistý až do večera.
Bible, Leviticus 15,19
Na tento verš jsem už kdysi jedno zamyšlení psala. A musím se přiznat, že s ním pořád více méně souhlasím. Stále bych chtěla každý měsíc vyrazit za tábor svých povinností a jen tak být, starat se jen o sebe a nic víc. Stále mě láká ta romantická představa, že na týden přijdu do společenství žen, ke kterým se nikdo nesmí přiblížit, a mám volno. Můžeme poklábosit, sem tam něco udělat, najíst se, vyspat se. Ale!
- Je to jen představa.
- Vážně by mě to bavilo?
- Už jen po napsání prvního odstavce cítím, jak ztrácím ze zřetele Hospodina.
A ten třetí bod je nejdůležitější. Jestliže mě už jen ta představa vzdaluje od Hospodina, realita by nebyla o moc lepší. To budu raději pravidelně měsíc co měsíc vyhlašovat nad svým životem to, co Hospodin odpověděl apoštolu Pavlovi: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ (Bible, 2. Korintským 12,9)
Kéž se i v mém životě, v mých slabostech, projeví Hospodinova síla! Amen.
Být Boží ženou 
Zanechat odpověď