Leviticus 15,33

… i té, která je nečistá svým krvácením; týká se toho, kdo trpí výtokem, ať to je muž nebo žena, i toho, kdo by obcoval s nečistou.

Bible, Leviticus 15,33

Že já si vždycky naběhnu… V jednom zamyšlení zmíním, jak ráda ta ustanovení s čistotou a nečistotou zkoumám a přemýšlím nad nimi, a u dalšího si říkám: Co mám jako asi tak napsat?!? To jako mám psát o tom, zda mít při menstruaci pohlavní styk, či nikoli?!? To snad ne… Věřím, že ne. Že ten verš lze aplikovat i na hřích.

„… i toho, kdo by obcoval s nečistou (nečistým)…“ Tento dovětek mě dostává a připomíná mi další verš: „Svatí buďte, neboť já jsem svatý.“ (1. Petrův 1,16) Jsou to silná slova. A pobuřující. A pokořující. Člověku (mně) se nechce moc je poslouchat. Proč?

Protože jsou radikální. Nepřipouští výjimku. Nepřipouští bratříčkování s hříchem (nečistotou). Volají po očištění, po pokání. A to bolí. Nejsou to jen slova. Jsou to činy. Jsou to skutky. Stejně jako na poušti očištění znamenalo přinést obětní dar, rituální omytí, spálení či rozbití znečištěného, i pokání je o činech.

Bůh mě neustále vyučuje tomu, že pokání není jen modlitba a krásná slova, ale změna. Změna přístupu k životu, změna návyků a dlouholetých zvyků. Že pokání je otočka o 180 stupňů. A že to bolí. A není to zadarmo. A že je snadné padnout a muset začít znova. A znova. Každý den.

Ale tak to je. Pro to jsem se rozhodla. Dát svůj život Bohu, svěřit mu ho a nechat se proměňovat. Umenšovat se, aby on mohl růst. Abych jednou mohla spolu s Pavlem směle říci: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval.“ (2. Timoteovi 3,7)