Když učiní slib Hospodinu žena a zaváže se k něčemu v otcovském domě ve svém dívčím věku…
Bible, Numeri 30,4
Dlouho jsem těmto veršům ohledně slibů, jejich platnosti, neplatnosti, zrušení nerozuměla. Přišly mi zmatené a vlastně i zbytečné. Když dám slib, tak ho přece dodržím, ne? Obzvlášť ten daný Hospodinu…
Ve chvíli, kdy se ale ohlídnu zpět ve svém životě, zjistím, že to tak není… Že tuhle jsem někomu přislíbila návštěvu, druhému se ozvat, že jsem sama sobě slíbila aspoň 2x týdně cvičit, každý den číst Bibli… A nic z toho nedodržela. Byla jsem lehkovážná a mé ano nebylo vždy ano a ne ne. Jak před lidmi, tak před Bohem.
Teď se na tyto verše dívám jinak. Jsou pro mě upozorněním, výstrahou, nabízenou ochranou před neuváženým krokem, který povede ke hříchu.
Být Boží ženou 
Myslím, že je to vytrženo z kontextu. Ale na tato slova navazuje příběh Jiftácha Gileádského.
To se mi líbíTo se mi líbí