Deuteronomium 25,5

Když budou bydlet bratři spolu a jeden z nich zemře bez syna, nevdá se žena zemřelého jinam, za cizího muže. Vejde k ní její švagr a vezme si ji za ženu právem švagrovství.

Bible, Deuteronomium 25,5

Toto nařízení jsem nikdy neměla ráda. Vždy ve mně vzbuzovalo odpor. Přišla mi nechutná ta představa, že mi zemře můj milovaný manžel a vezme si mě jeho brácha jenom proto, aby se mnou měl dítě. Vlastně i teď mi to přijde nechutný. Ale…

Dnes již rozumím tomu, že je potřeba brát i toto nařízení v kontextu doby a společenské situace. Ve chvíli, kdy žena nemohla sama za sebe vystupovat, nemohla dědit, rozhodovat, a jestliže neměla mužského zastánce, byla takřka bez prostředků, pak v takové chvíli jí toto nařízení přinášelo tolik potřebnou ochranu.

Stále jsem ale vděčná za to, že se v této době nemusím spoléhat na právo švagrovství. Že se mohu vzdělávat, mohu vydělávat, mohu volit, investovat, spravovat majetek, mohu kandidovat do zastupitelstva či kamkoli jinam. Že mám úžasnou rodinu, která by mě nenechala ve štychu (Díky, mami, tati, na obou stranách!).

Jsem vděčná za to, že patřím Bohu, který mě zaopatřuje, stará se o mě, pečuje o mě, má o mě zájem. A jen čeká, kdy za ním přijdu a přestanu se snažit vše zvládat z vlastní síly (zase).