Ale ta žena muže odvedla, ukryla a řekla: „Ano, ti muži ke mně přišli, ale já jsem nevěděla, odkud jsou.“
Bible, Jozue 2,4
Tento příběh mě fascinuje. Izraelci se chystají zaútočit na Jericho. Vyšlou zvědy a čekají na jejich návrat. Zvědové nejsou tak nenápadní, jak by asi chtěli, a v Jerichu je hledají vojáci. A teď to přijde…
Rachab, nevěstka, na kterou dost možná lidé pohlíželi svrchu, v Izraeli by jistě byla kvůli své profesi opovrhována, zvědy schová. Proč? Protože se doslechla, jaké divy činil Hospodin. Řada těch divů se stala před čtyřiceti lety a ona tomu beztak věřila. Jednala v rozporu s nařízením svého krále, protože věřila Hospodinu. Nebo alespoň v Jeho moc. Prokázala odvahu a skvělý odhad situace.
Slyšela, jaké skutky učinil Hospodin, aby vyvedl svůj lid z otroctví, slyšela, jak je střežil na jejich cestě pouští, a podle toho jednala. Neměla strach, ale bázeň před Hospodinem. A ta zachránila ji i celou její rodinu. Hrozila jí jistá smrt, ale dočkala se požehnání.
Přála bych si být jako ona. Čelem k nepříjemným okolnostem mít na zřeteli, co Hospodin učinil a činí. Mít bázeň před Hospodinem a nechvět se strachy. Být odvážná a jít proti proudu.
Nechť i na vás spočine Hospodinovo milosrdenství.
Amen
Být Boží ženou 
Zanechat odpověď