1. Samuelova 28,13

Ale král jí řekl: „Neboj se! Co vidíš?“ Žena Saulovi odvětila: „Vidím božský zjev, jak vystupuje ze země.“

Bible, 1. Samuelova 28,13

Poté, co se žena vyděsila, přichází ujištění a otázka. Stejně to mám i já s Hospodinem (Duchem svatým, chcete-li). Hřeším (vzdaluji se od Boha, dělám něco, co mi neprospívá) – leknu se – uklidnění – otázka – a pak já sama pojmenuji, v čem byl/je problém.

A co následuje? Ta nejzajímavější část, protože pak mám před sebou volbu: v činnosti pokračovat, nebo ji opustit. Mohu oboje. Hospodin mi nic nevnucuje. Jen mi ukázal, co dělám. Někdy doopravdy v činnosti setrvám a neopustím ji hned, jindy jsem šťastná, že konečně vím, co mi bránilo přiblížit se Bohu, a s radostí utíkám. Pokaždé je to má volba a já pak nesu následky.

Stejně tak i tato žena. Mluvila se Saulem, přiblížila se vlastní smrti na dosah, předala vzkaz (odpověděla na otázku) a pak? Pak Bible mlčí. A my si můžeme domýšlet ten i onen konec. Mohla ve vyvolávání duchů pokračovat, a stejně tak s tím mohla skončit. Jak naložím se svým „vyvoláváním duchů“ já? Jak s ním naložíš ty?