2. Samuelova 14,18

I odpověděl král ženě: „Nezatajuj přede mnou, nač se tě zeptám.“ Žena řekla: „Mluv prosím, králi, můj pane.“

Bible, 2. Samuelova 14,18

„Nezatajuj přede mnou, nač se tě zeptám.“ A ona mu odpověděla.

Rozhovor mezi králem a ženou. V kolika chválách se zpívá, že Hospodin je Král králů, a já to zpívám (a tedy vyznávám) také. Kolikrát se mě můj nebeský otec na něco ptá a já ho buď neslyším, nebo dělám, že neslyším, nebo se snažím něco zatajit, vypadat lépe?

Často. Je to moje přirozenost, chtít vypadat v očích druhých co nejlépe. I v očích Boha, který vidí všechno, který si moje myšlenky přehrává jak film, který zná každou moji kost, vlas i buňku, který mě stvořil. Proč k němu nejsem upřímná, když o mně všechno stejně ví?

Protože nejsem upřímná sama k sobě. Nechci být. Chci se vidět dokonale, chci vidět krásný, vysněný obraz, a ne pravdu. Nechci vidět křik, odkládání věcí na neurčito, strach, obavy, klamnou skromnost, shazování sebe či druhých. Nechci vidět ten hnus.

Jenže tím škodím jen sobě.

Je načase před svým Králem a Pánem nic nezatajovat, nic nezatajovat sama před sebou.