Když se k ní přiblížil, žena se ho zeptala: „Ty jsi Jóab?“ Odpověděl: „Jsem.“ Řekla mu: „Vyslechni slova své otrokyně.“ Odvětil: „Poslouchám.“
Bible, 2. Samuelova 20,17
Ta moudrá žena věděla, s kým chce mluvit, s kým má mluvit. Měla připravená slova jen a jen pro Jóaba. Nespokojila se s posly nebo s tím, vykřičet připravená slova z hradeb. Ne, počkala na toho, komu byla její řeč určena. A pak promluvila. A svým jednáním zachránila město.
Říkám si, kolikrát mám na srdci nějakou řeč, vím, pro které uši je určena, a stejně jim ji nedoručím. V tom (asi) lepším případě si ji nechám pro sebe. Daná slova časem zapadnou do propadliště dějin. V druhém případě řeknu určená slova někomu jinému. Jako by je měl předat on a ne já. Ani jedno řešení není dobré, ani jedno nepřináší kýžené výsledky.
Proto teď před Bohem i lidmi vyznávám svůj hřích. Přiznávám, že neplním to, k čemu jsem kolikrát volána. A prosím, aby mi byla dána smělost a odvaha mluvit k těm pravým lidem pravdu vhod i nevhod, aby mi byla dána láska a moudrost. Amen.
Být Boží ženou 
Zanechat odpověď