„Věc se má jinak. Muž z Efrajimského pohoří, jenž se jmenuje Šeba, syn Bichrího, pozdvihl ruku proti králi, proti Davidovi. Vydejte ho, jen jeho samotného, a já od města odtáhnu.“ Žena Jóabovi řekla: „Nuže, bude ti hozena přes hradby jeho hlava.“
Bible, 2. Samuelova 20,21
Žena přednesla svou řeč. Vyslechla protistranu. Odpověděla.
Jednoduché, prosté, chtělo by se napsat.
Ale praxe je často jiná. Alespoň v mém případě.
Přednesu svou řeč. A vypnu. Druhou stranu neposlouchám, nebo jen na půl ucha, nebo s hlavou skloněnou k telefonu. Reaguji nějakým neurčitým „hm, no to jo, hmm, hmm, jasně“. Automat. Naslouchání nebo vyslechnutí minimální. Soustředěnost nula.
Jasně, že umím i naslouchat, druhého vyslechnout. Stojí to energii. Stojí to úsilí. Stojí to za to.
A tento verš je pro mě připomenutím, že o to mám dále usilovat, bojovat se svou leností, se svým nezájmem i s lákadly okolí. Že si mám dát práci po své řeči druhého vyslechnout a plnohodnotně odpovědět.
Být Boží ženou 
Zanechat odpověď