1. Královská 3,17

Jedna z těch žen řekla: „Prosím, můj pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě a já jsem u ní v domě porodila.“

Bible, 1. Královská 3,17

Jak nevinně začíná tento příběh, který je plný osobní a lidské tragédie a zvláštní moudrosti!

Dvě ženy bydlící v jednom domě. Proč? Byly prostitutky? Byly to mladé vdovy? Byly sirotky? Proč nebydlí s muži nebo u svých rodin? Proč? Proč? Proč? Proč jsou v Bibli takovéto příběhy? Proč není jen veselá a plná radosti a smíchu?

Protože kdyby byla, nedotýkala by se mě tolik. Nedotkla by se mého srdce ani mé mysli. Nad radostí nepřemýšlím, tou žiji, chci ji mít a nepustit. Kdo má radost, nic moc nepotřebuje. Ale právě tyto ženy, které nemají na vlastní bydlení, které nemají zastánce, ve mně vyvolávají soucit, vděčnost, touhu pomáhat.

Pán Ježíš moudře učedníkům řekl, že chudé (potřebné) tu budou mít vždycky. Ano, jsou tu stále. Stále tu jsou vedle mě ženy, které nemají pomoc, nemají zastání. Stále tu jsou potřební. Nezapomínám na ně?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

Nahoru ↑

%d blogerům se to líbí: