Třetího dne po mém porodu také tato žena porodila. Byly jsme spolu a v tom domě s námi nebyl nikdo cizí, v domě nebyl nikdo kromě nás dvou.
1. Královská 3,18
Hej! Ony tam byly samy? Jedna porodila, druhá porodila, a byly tam samy. Dvě ženy. Dvě děti. V šestinedělí. V období, kdy jsou žena i dítě velmi zranitelní. Emočně, psychicky, fyzicky. V období, kdy některé ženy sotva vstanou, protože jim porod dal tak zabrat. A ony tam byly samy. Odkázány samy na sebe a jedna na druhou.
Kde byl někdo, kdo by jim pomohl? Kdo by jim přinesl teplou polévku a řekl: „Lež, odpočívej, já tu poklidím?“ To se doopravdy nenašel nikdo, kdo by k nim zašel?
Já doufám, že jo. Doufám, že nebyly až tak opuštěné, jak se z toho příběhu může zdát. Ráda bych věřila, že měly alespoň jednu blízkou duši, která v tom byla s nimi. A ráda bych věřila, že i nyní má každá z nás alespoň jednu spřízněnou duši, která s námi bude i v těch nejtěžších chvílích. Sama ale vím, že tomu tak ne vždy je…
A tak na svůj seznam přidávám další vlastnosti: pozorná a soucitná, protože i takovou mám být.
Být Boží ženou 
Zanechat odpověď