Synové Manasesovi: Asríel, kterého mu porodila jeho žena; jeho aramejská ženina porodila Makíra, otce Gileádova.
1. Paralipomenon 7,14
Ty rodokmeny! Na první pohled nudný seznam jmen, něco, co láká k přeskočení. Na ten druhý tam člověk může objevit zajímavé souvislosti, příbuzenské vztahy i povzbuzení.
A tím povzbuzením pro mě je právě i tento verš. Jméno Asríel mi nic neříká, nemám ho spojené s žádným dalším příběhem. A to je to syn ženy, žádné otrokyně, ženiny, milenky… Zato Gileád ve mně rezonuje dalšími souvislostmi. Spojují se mi s ním místa, tuším, že bych ho ve Starém zákoně ještě párkrát našla. A to se tu píše o vnukovi ženiny! Tedy ne úplně právoplatném potomku.
Podobné to je i s námi křesťany. Také nejsme úplně jasní dědici zaslíbení daných Izraeli (tedy židovskému národu). A přesto jimi jsme. Z Boží milosti. Nejsou to totiž lidé, kdo určuje dědice Božích zaslíbení, ale sám Hospodin. A v tom je má naděje. Ne v tom, kým jsem já, ale v tom, kdo je mým bohem. A tím je Hospodin. Amen.
Být Boží ženou 
Zanechat odpověď