Přísloví 31,30

Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.

Bible, Přísloví 31,30

Poslední kapitola knihy Přísloví, jejíž podstatná část je známá též jako „Chvála ženy statečné“. Nádherná pasáž Písma, která mluví o ženách v dobrém. Žádná přirovnání k zatékání vody, žádná varování před záludnými ženami. A na konci celé pasáže stojí výše uvedený verš.

Je jedno, jak vypadám. Je jedno, jak se cítím, co prožívám, zda o sobě pochybuji či jsem zrovna na dobré vlně a nic mě nemůže rozhodit. Pokud se bojím Hospodina, pokud žiji v bázni před svým Bohem, pak jde všechno stranou a já dojdu chvály, okusím ovoce svých rukou, o mých činech se bude hovořit v bráně (tedy na místě, kde se řeší důležité a podstatné věci).

A k tomu všemu stačí „jen“ bát se Hospodina. Pokořit se před ním, uznat jeho svrchovanost, velikost, to, že mě přesahuje, že je mnohem mocnější, než si vůbec dokážu představit. A ne to udělat jednou, ale žít tak. Žít pokorně před Pánem pánů, před tím, který stvořil celý svět. Každý den. Zas a znova si připomínat, že ho nejsem schopna pojmout, slovy popsat, obrazy přiblížit.

Hospodin je jen jeden, je Pán pánů, je tím, před kým se třese celá Země! Tak se třesu s ní. A děkuji Bohu za milost, že stvořil člověka jako svého parťáka, se kterým se chce sdílet a dělit.

Amen.